S blížícím se dnem konání turnaje se začínají nebezpečně hromadit omluvné maily týmů, rušící svou účast na turnaji. Naštěstí jsme měli oproti fotbalovému turnaji k dispozici širší základnu přihlášených, takže nás přibližně deset odřeknuvších týmů nemohlo rozhodit.
V sobotu kolem desáté hodiny se na místo konání začínají trousit první týmy a dokonce se zdá, že jejich počet překročí hranici deseti, s čímž počítal jen ten největší optimista. Nakonec dorazilo týmů třináct, ježto právě tento počet se nezdál být příliš ideálním. Po drobných dohadech jsme však na základě Krekiho podrobně rozpracovaných variant přistoupili na systém tří základních skupin. A mohlo se začít konečně hrát.
Kvalita týmů se ukázala být hned od prvních zápasů velmi odlišná, některé mače končily jasným debaklem, jiné slibovaly napínavé vyvrcholení turnaje. Do druhé části postoupilo osm týmů, což bohužel způsobilo odchod některých nepostoupivších. Tady už se rozhodovalo o postupu do semifinále, ale ani tato skutečnost nepřispěla k vyhecovanějším atmosféře, což bylo důsledkem malého či žádného počtu supporters jednotlivých týmů.
Na některých hráčích už navíc začala být vidět únava z odehraných zápasů a vypitých piv. Mezi čtyři nejlepší týmy se tak nakonec dostal tým MCA (od začátku pasující sám sebe na vítěze turnaje, Los Diablos Rojos Negros, internacionální Putitos a sebevědomý tým s nesebevědomým názvem Loosers.
Při závěrečných zápasech se bohužel začal snášet na hřiště déšť, který znesnadňoval hru a možná i trochu ubíral na kvalitě nejdůležitějších zápasů. V zápase o třetí místo nakonec díky svému srdnatému výkonu zvítězili Putitos nad Los Diablos Rojos Negros 2:1 a mohli se tak radovat ze třetího místa.
Odpoledne už se chýlilo ke konci a tak byl nejvyšší čas odehrát poslední finálový zápas. V něm porazili MCA tým Loosers 2:0, a ačkoliv se tento výsledek zdá celkem jednoznačný, oba sety byly velmi vyrovnané a ve prospěch MCA zřejmě rozhodla větší zkušenost a sehranost.
Kdo čekal bujaré oslavy, musel být zklamán, jelikož největším pozdvižením bylo otevření Rychlých špuntů. Ceny byly rozdány a tak nezbývalo než poděkovat všem zúčastněným, kterých už do konce moc nezbylo, a odebrat se slavit nebo si jít lízat rány z utrpěných porážek.
Ačkoliv organizace celého turnaje trochu pokulhávala, hodnotím první nohejbalovou LFHR akci jako velmi vydařenou a doufám, že budu moci mluvit v superlativech i o nadcházejících ročnících.
Antirascista siempre!